ADHD, písmena o kterých slyšel snad každý, onemocnění komplikující život nejen dětem samotným, ale i rodičům a učitelům. Víte však, co to vůbec znamená? V překladu to znamená porucha pozornosti s hyperaktivitou.
Jak poznat znaky ADHD s přicházejícím s věkem?
Spolehlivě lze z pohledů psychologů, dle potřeby i klinicky, nemoc určit až v 6.-7. roku. Už ve školce se projevuje problematická regulace emocí a chování, nebo i potřeba méně spát, objevují se problémy se sebeobsluhou, neobratnost. Každé dítě se však v různých situacích projeví jinak, proto některé příznaky nemůžeme brát doslovně, mění se podle toho, jak se dítě cítí a co se kolem něj děje.
Školský personál, od pedagogů až po vedení, by měl být v dnešní době již řádně proškolen. A tak, až Vám paní učitelka ve škole nebo školce bude tvrdit, že je dítě nezvladatelné, se zkuste nerozčilovat a místo toho se zamyslet, zda Vám nedává podstatné informace. Diagnózu posuzuje v každém případě pouze odborník.
Co se vlastně děje s dítětem, jež nemoc prožívá? Může se z toho vyléčit?
ADHD je neurovývojová porucha s výrazným genetickým podkladem. Postihuje část mozku zodpovědnou za řízení paměti, zaměření pozornosti, míru impulsivity a soustředění, což zapříčiní, že tyto osoby nemají v určitých oblastech kontrolu. Neustálé nutkání k pohybu nebo činnosti je pro jedince denní chléb. Úplná léčba v této chvíli vyvinuta není, ke zlepšení potíží ADHD se z psychoterapeutických směrů hodí nejlépe KBT (kognitivně behaviorální terapie), která používá nácvik vhodných vzorců chování.
A co vy? Znáte někoho ve svém okolí, či dokonce vy sami trpíte touto nemocí? Uvědomuji si, že se v dnešní době za to být odlišný mnohdy platí velká daň, proto bych si to dovolil zakončit citátem:
„Každý je génius. Ale když budeme soudit rybu podle její schopnosti vylézt na strom, budeme žít celý život s tím, že je hloupá.“ – Albert Einstein.