Search
Close this search box.

Ten, kdo se zajímá o filmovou hudbu, rozhodně jméno Joe Hisaishi (久石 譲), česky Joe Hisaiši, zaslechl.

Složil soundtracky významných japonských anime a hraných filmů. Inspiroval mnoho současných skladatelů a Cesta do fantazie (千と千尋の神隠し), k níž zkomponoval hudební doprovod, získala Oscara.

Pojďme se do děl Joe Hisaishiho ponořit hlouběji a odhalme emoce, jež se v nich skrývají.

 

Článek o osobnosti se neobejde bez zkráceného životopisu:

„6. prosince 1950 se narodil malý Mamoru (pravé jméno Joe Hisaishiho – Mamoru Fudžisawa – 藤沢守). Už od útlého věku se začal učit hrát na housle.

Vystudoval Kunitachi College of Music (国立音楽大学).

Mezi největší úspěchy se řadí Naušika z Větrného údolí (風の谷のナウシカ), Laputa: Zámek v oblacích (天空の城ラピュタ), Zvedá se vítr (風立ちぬ), Princezna Mononoke (もののけ姫).

Všechny zmíněné filmy pochází z produkce Studia Ghibli (株式会社スタジオジブリ), s nímž Joe Hisaishi úzce spolupracuje. Jeden ze zakladatelů studia, Hajao Mijazaki (宮崎駿), je Hisaishiho dobrý kamarád.“

Pro animované skvosty od Studia Ghimbli většinou platí silná atmosféra, nádherné zpracování a samozřejmě úžasný zvukový zážitek podtrhující jejich jedinečnost.

Popíši jednu konkrétní skladbu (vybral jsem zrovna tu, která nepatří Ghimbli, režisér – Takeši Kitano) a rozeberu působení na posluchače (dle mého mínění):

Déšť – Kikujiro/Kikujirovo léto (菊次郎の夏)

Film Kikujiro vypráví o malém chlapci hledajícím svou matku. Ač se zde občas objevují komické scény, toto mistrovské ztvárnění smutku představuje jednu z pochmurných pasáží.

Počátek a střední úsek provází pozvolné tempo, klavír proplouvá linkou violoncella a harfa (či

elektronický nástroj, nepodařilo se mi dohledat), již lze v nejsmutnějších částech zaznamenat, znázorňuje jednotlivé kapky.

Můžeme si všimnout, že po odchodu harfy (elektronického instrumentu), opadá i truchlivý „tón“ a sluneční paprsky prostupují mezi mračny (velice názorné v stopáži 1:51 – 2:06, umělecký videoklip záměr krásně zobrazuje).

„Údajná“ harfa se ovšem připojuje už v rozjasňování, jako by se chystala jemně naznačit příchod dalšího lijáku, přizpůsobuje se harmonii.

Proměna na konci (4:24) a poté úplný přechod do jiné melodie odkazuje na další Hisaishiho skladbu „Summer“, kde se již vyjasnilo a nastává „klasické“ teplé léto.

A to je jen ukázka vybraných jinotajů.

Joe Hisaishi rozhodně stojí za poslech. Pokud se Vám přeci jenom nezavděčil, alespoň jsem rád za přečtení!

Facebook
Twitter
LinkedIn
e-mail

Než toto okno zavřete

Článek, jenž právě čtete, jsme vytvořili ve svém volném čase. Pro všechny, bez žádné výjimky.

Za svou práci nedostáváme zaplaceno, nepoužíváme reklamy a neexistuje u nás placený obsah.

Můžete nám však prokázat laskavost tím, že níže zadáte svůj e-mail. Nebudeme Vám posílat reklamu, nýbrž upozornění na další články a aktuality. To nám umožní získávat od čtenářů zpětnou vazbu.