Dysgrafie, dyslexie, dyskalkulie – příklady specifických poruch učení. Zamýšlíme se nad psychikou žáků a studentů se specifickou poruchou učení? Věnují pedagogičtí pracovníci dostatek pozornosti jejich potřebám?
Pro přehlednost a zopakování uvedu příznaky nejznámějších specifických poruch:
- Dysgrafie: problémy se psaním
- Dyslexie: potíže se čtením
- Dyskalkulie: nesnáze s počítáním
Seznam jsem velice zjednodušil, protože výčet symptomů specifických poruch učení by přesahoval vhodnou délku článku. My se dnes budeme věnovat něčemu jinému.
Většinou se lidé domnívají, že dítě (či dospívající, dospělý) trpící specifickou poruchou učení nepobralo mnoho inteligence. Proto kolektiv kolem žáků a studentů někdy znemožňuje navázat sociální vazby.
Přesvědčení o tomto nesmyslu způsobila především chybná interpretace definice. V převážné části případů se specifická porucha učení neváže na inteligenci jedince. Takže např. dysgrafik může dosahovat stejných bodů inteligenčního kvocientu, jako génius.
Díky nevědomosti tedy takto vyčleněná osoba ztrácí naději zapojit se do společenství, čímž se mohou rozvinout některé psychické nemoci.
Růst duševní nepohody umožňuje také srovnávání. „Proč nedokážeš spočítat tento příklad, když Tomáš ano? Vždyť řešení se samo nabízí!“… Takoví učitelé existují.
I když pedagogicko-psychologické poradny ve svých závěrečných zprávách prosí, aby se pokud možno tolerovalo např. pomalejší tempo, ne vždy se vyučující doporučení přizpůsobí.
Jednou z největších překážek se stávají pro dysgrafiky, dyskalkuliky apod. přijímací zkoušky na střední školy.
Někdo uvažuje o studiu matematiky na univerzitě a nejlepší přípravu mu zajistí právě gymnázium. U testu z matematiky dosahuje pochopitelně perfektních výsledků, český jazyk se nezdařil. Vzdělávací instituce zájemce nepřijala a ten se uzavírá do sebe.
A co neustálé upozorňování na chyby? „Zde patří „y“, soustřeď se.“
Důsledkem se pak stávají zničené představy budoucího karierního růstu, frustrace, nízké sebevědomí, úzkost, deprese atd.
Samozřejmě uvedené ukázky se nevztahují na všechny. Najdou se učitelé tolerantní a ohleduplní.
Slovo závěrem: Zničme předsudky o žácích a studentech se specifickými poruchami učení. Snažme se jim pomáhat a vytvářet vhodné prostředí, ať už jsme v roli učitele, spolužáka, nebo rodiče.